chválit
[xvaːlɪt]
(3. j., 3. mn. chválí, rozk. chval, čin. chválil, trp. chválen, podst. jm. chválení)
sloveso nedokonavé
1. (kdo chválí koho4, co {za co})
vyjadřovat se o někom, o něčem pochvalně, s uznáním, spokojeností, kladně hodnotit, oceňovat op. hanit, hanět:
chválit žáka
Mě tchyně všude chválí, až mě tím uvádí do rozpaků.
Lidé chválili zdařile připravenou scénu i krásné kostýmy účinkujících.
Trenér své hráče chválil za soustředěný výkon.
Vedením byl mnohokrát chválen a dostával finanční odměny.
2. náboženství (kdo chválí koho4)
oslavovat pobožností, zpěvem:
Hlavním posláním mnichů je chválit Boha, k čemuž se shromažďují sedmkrát denně.
Chci se připojit k vašemu zpěvu a s vámi chválit Boha.
Chvalte Hospodina, našeho Pána.
podst. jm. I moderní hudba může být vhodným prostředkem pro chválení Boha.
◊ každá liška svůj ocas chválí ◊ každý pták své hnízdo chválí
člověk rád vyzdvihuje sám sebe, to své
◊ nechválit dne před večerem
neukvapovat se s hodnocením něčeho, neradovat se předčasně
► chválívat
[xvaːliːvat]
(3. j. -vá, čin. -val)
sloveso nedokonavé
opakovací
Mojmír byl hodný, tichý žáček, pan učitel ho často chválíval.
dokonavé k 1 → pochválit
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)
[xvaːlɪt]
(3. j., 3. mn. chválí, rozk. chval, čin. chválil, trp. chválen, podst. jm. chválení)
sloveso nedokonavé
1. (kdo chválí koho4, co {za co})
vyjadřovat se o někom, o něčem pochvalně, s uznáním, spokojeností, kladně hodnotit, oceňovat op. hanit, hanět:
chválit žáka
Mě tchyně všude chválí, až mě tím uvádí do rozpaků.
Lidé chválili zdařile připravenou scénu i krásné kostýmy účinkujících.
Trenér své hráče chválil za soustředěný výkon.
Vedením byl mnohokrát chválen a dostával finanční odměny.
2. náboženství (kdo chválí koho4)
oslavovat pobožností, zpěvem:
Hlavním posláním mnichů je chválit Boha, k čemuž se shromažďují sedmkrát denně.
Chci se připojit k vašemu zpěvu a s vámi chválit Boha.
Chvalte Hospodina, našeho Pána.
podst. jm. I moderní hudba může být vhodným prostředkem pro chválení Boha.
◊ každá liška svůj ocas chválí ◊ každý pták své hnízdo chválí
člověk rád vyzdvihuje sám sebe, to své
◊ nechválit dne před večerem
neukvapovat se s hodnocením něčeho, neradovat se předčasně
► chválívat
[xvaːliːvat]
(3. j. -vá, čin. -val)
sloveso nedokonavé
opakovací
Mojmír byl hodný, tichý žáček, pan učitel ho často chválíval.
dokonavé k 1 → pochválit
Slovník spisovného jazyka českého (1960–1971)